Březnoví "králové" dechovky Poncar-Vacek-Vejvoda - vzpomínka

Repetitio est mater studiorum! Opakování je matka moudrosti. V dnešní době plné zahraničních vzorů, především mám na mysli záplavu zahraniční pop hudby, je určitě potřeba připomínat slavné české kumštýře let předchozích. Nepotřebovali žádné realizační, propagační týmy, „mediální kamarády bez vkusu“, nebo falešné přesvědčující „telešopinky“… Oni se prosazovali hlavně kvalitou a řemeslnou poctivostí! Proto jejich umělecký odkaz a popularita stále trvá po celém světě! Proto chci dnes, při příležitosti 110. výročí od narození připomenout trojlístek populárních a nezapomenutelných muzikantů, kterým se zvyklo říkat „březnoví králové české dechovky“. Je zajímavé, že se všichni v roce 1902 narodili v pátek, pěkně po týdnu za sebou: 14. 3. Josef Poncar, 21. 3. Karel Vacek a 28. 3. Jaromír Vejvoda.

Josef Poncar / *14. 3. 1902, †6. 11. 1986 / – první z trojice, se narodil v Chodouni u Zdic. Dodnes to na útulném žlutém domečku, hned vedle řeky Litavky, připomíná i pamětní deska. Původně se vyučil truhlářem, život jej však zavál k „ajznbonům“, pracoval celý život u ČSD na Smíchovském nádraží. Muziku podědil po otci, v jehož kapele také s bratrem Karlem začínali. Při psaní písniček spolupracoval s výbornými textaři – Vaškem Zemanem, Josefem Chlumeckým, Františkem Voborským, Vildou Sýkorou, Rudolfem Juristem, Ladislavem Jacurou, Bohuslavem Nádvorníkem, apod. Svým polkám, valčíkům, mazurkám, pochodům i tangům vtisknul vždy osobitou, pěknou a prostou, dobře zapamatovatelnou melodii! Totéž vyžadoval po textařích – aby jejich verše byly sdílné a dobře zapamatovatelné.

Karel Vacek / *21. 3. 01902, †18. 8. 1982 / - se narodil v Lerci, tehdejším německém „Reichenbergu“. Rodný dům najdete kousek od slavné a unikátní radnice, v Perlové ul. čp. 12. Zlatem zářící deska to navěky připomíná. Je zajímavé, že ve stejném domě předtím bydleli i manželé Burianovi, kteří přivedli na svět nezapomenutelného komika Vlastu Buriana / * 9. 4. 1891, † 31. 1. 1962 /! Mládí prožil s rodiči ve Vysokém Veselí. Uměleckou kariéru potom v Praze / kromě svého populárního dechového orchestru hrál např. s dalším slavným skladatelem Václavem Bláhou u R. A. Dvorského, Jaroslava Ježka, Harryho Hardena, Antonína Balšánka, apod. /. Karel Vacek se celý život věnoval hudbě profesionálně. Typické je pro něho to, že psal nejen hudbu a texty, ale všechny písničky také sám aranžoval! Poznali jsme se osobně už v roce 1970, byl to nonšalantní empatický člověk, který svým způsobem pomohl nasměrovat moje nádherné životní poslání… Neodpustím si ještě připomenout jeho okřídlenou a často citovanou větičku: „Pánové, s muzikou já byl vždycky šťasten, jako babička na slunci“!

Jaromír Vejvoda / *28. 3. 1902, †13. 11. 1988 / - pocházel také z muzikantské rodiny. Narodil se na Zbraslavi v ulici V Bílce, rodný dům ovšem ustoupil nové zástavbě. Proto jeho bronzovou pamětní desku najdete na slavné restauraci ŠKODA LÁSKY na zbraslavském náměstí. Nakonec tam prožil kus života a napsal tam i nejslavnější českou „Modřanskou polku“ / později přejmenovanou na „Škoda lásky“ /. Velký a slavný český skladatel zůstane nepochybně na nejvyšší příčce naší úcty. Jeho písničky nesou stopy – prvky jazzové hudby, vyznačují se swingovými synkopami. Jaromír Vejvoda byl typickým představitelem a příkladem pravého českého vesnického muzikanta. Písničky nejen komponoval, ale na veřejnosti jim dával křídla rozletu. Spolupracoval nejvíce s textaři Vaškem Zemanem a Ladislavem Jacurou. A že se jeho písničky, i ty od jeho „březnových kolegů“ a samozřejmě i od dalších slavných osobností, rozlétly po celém světě a staly se evergreeny, tzn. jsou tam stále populární, to nás může opravdu zahřát u srdce! 

Připomínám rád, že všichni tři autoři mají každoročně své festivaly: „Poncarovy Zdice“, „Vackovo Vysoké Veselí“ a „Vejvodova Zbraslav“. Jejich slavné písničky, které jsem jen z časových důvodů nejmenoval, a předpokládám, že je určitě dobře znáte, mají ve svém repertoáru snad všechny oblíbené dechové kapely.'
ROZHLED - Josef Pospíšil